Například u výherních automatů si hráči myslí, že pokud jim v posledních několika spinech padaly zajímavé výhry, automat se stal „hot“ a tyto výhry jim bude vyplácet stále častěji. A proto zvedají sázky. To je ale hloupost.

U rulety hráči hledají také vzorce podle toho, co se událo v několika posledních hrách. A je jim naprosto jedno, zda padala barva, čísla sudá nebo lichá či velká nebo malá. V každém případě si udělají z této session vlastní závěry a myslí si, že zvednutím sázek v této chvíli vytěží ze hry maximum. Jsou ovšem na omylu.

U karetních her, jako jsou baccarat nebo blackjack, také najdete (pokud tedy chcete) určité vzorce. U baccaratu se hráči zaměřují na rytmus, ve kterém chrlí výherní kombinace pro hráče, bankéře nebo remíza. Blackjackový nadšenci zase mění výši svých sázek podle karet, které byly na stole v minulé hře.

A v tomto seznamu bychom mohli pokračovat stále dál a dál. Někteří hráči si prostě najdou vzorec úplně kdekoliv.

Zas a znovu vám tedy připomínáme základní pravidlo hazardu. Hazardní hry jsou naprosto náhodné. A z toho tedy plyne, že jakékoliv vzorce, ať už je nejdete kdekoliv, nemají absolutně žádnou hodnotu. Stejně je to i s předchozími hrami. Jejich výsledky jsou pro vás naprosto zbytečné a nepřinášejí žádné relevantní informace.

Pokud je tedy fixace na vzorce ve hře v kasinu zbytečná, proč ji vidíme na každém kroku? A proč se i v obyčejném životě fixujeme na zbytečné vzorce? Ptáte se, jak to myslíme? Když se v noci podíváte na oblohu, uvidíte opravdu spoustu hvězd. Ale každý normální člověk si je začne spojovat a místo kupy jasných teček najednou vidíte medvěda, lva, střelce, labuť nebo kozu. A je nám naprosto jedno, že tyto tečky jsou od sebe vzdálené několik tisíc kilometrů od sebe.

Vzorce a genetika, jak si s námi hraje mysl

Toto téma velmi dobře popsal Michael Shermer ve své knize “The Believing Brain”. Podle něj máme tendence hledat smysluplné vzory úplně všude. Ať už se díváme na hvězdy, rozsypaná zrnka kávy nebo na vodní hladinu. Toto vše je dané geneticky, a to jak u lidí, tak i u zvířat.

Abyste tuto problematiku lépe pochopili, uvádí Shermer ve své knize jednoduchý příklad. Představte si, že jste prehistorický tvor z druhu hominidů, který žije na savaně již několik milionů let. Když tedy uslyšíte šelest trávy, napadne vás, že je to vítr nebo naopak tvor, pro kterého jste jen velmi chutnou porcí jídla.

Dejme tomu, že si myslíte, že je to predátor. Přizpůsobíte tedy pohyb této situaci a připravíte se na útěk nebo obranu. Pokud je to vítr, je mentální vzorec, který jste si vytvořili naprosto bezvýznamný, ale příprava na obranu není nikdy škodlivá.

Pokud by to ovšem byl opravdu predátor a vy si mysleli, že je to jen vítr, špatný úsudek vám způsobí nemalé potíže. Díky takové situaci by se mohlo stát, že by obraný reflex úplně vypadl z našeho genofondu a člověk by tak byl pouhou potravou.

Vzorce u hazardu neexistují

Shermer tedy předpokládá, že hráči, kteří zavítají do kasina, mají také tendence hledat určité vzorce. Sečteno a podtrženo, pokud se jedná o situaci s trávou ve stepi, naše geny a touha hledat vzorce je nám ku prospěchu, ale pozor. Hazardní hry jsou o náhodě, zde nám žádné vzorce nepomohou.

Tyto vzorce ale vždy vytváříme z pokladů, které vidíme nebo slyšíme. Například hráči blackjacku si mohou pamatovat situace, kdy prohrávali i se slibně vypadajícími handami, zatímco ostatní hráči, kteří opovrhovali základní strategií pro blackjack, vyhrávali. A z takové situace si může hráč nakonec udělat vzorec. Příště tak nebude hrát podle základní strategie a bude se snažit vyhrávat namísto ostatních hráčů.

Pokud bychom chtěli pátrat po počátcích takového chování, museli bychom se vrátit o mnoho milionů let zpět, až k prvním zástupcům člověka. Vědecká analýza, která využívala pomocných proměnných k potlačení falešných poplachů, spatřila světlo světa v době Galilea (1654-1642) a vyžaduje opravdu poctivý trénink a znalosti.

Hrát podle strategie, ne podle pocitu

Takové chování, kdy hrajete podle imaginárního vzorce, vám nepomůže, a v některých případech může dokonce uškodit. Příkladem může být například výše popsaný hráč blackjacku, který přestane používat optimální strategii. Hry jako blackjack nebo video poker mají přesně popsané, jak se v kterých situacích chovat, aby se minimalizovala ztráta z her. Na to je dobré si dávat pozor.