Ti z vás, kteří hádali, že hazard vznikl ještě před vynálezem peněz, mají pravdu. První zmínky o hazardu jsou totiž více než tisíce let staré. Některé archeologické výzkumu mohou dokonce prokazovat, že se vsázeli již jeskynní lidé. Na různých vykopávkách byly nalezeny objekty podobné kostkám, jejich stáří se odhaduje na více 40 000 let. I když popravdě byly tyto předměty určeny k jiným, například obřadním účelům.

Zda již byl jeskynní člověk vybaven dostatečnou mozkovou kapacit, aby pochopil smysl hodnoty věcí a prvek náhody, zatím jasné není. Co už je ovšem fakt, že první doložená hazardní hra se objevuje ve starověké Číně kolem roku 2 300 před Kristem. Je jí populární hra Keno, která se své obdobě dochovala i do 21. století.

Made in China

Co si ovšem dnes zahrajete na mobilu, to se v Číně hrálo pomocí číslovaných karet od 1 do 80. Každý hráč měl dovoleno zakroužkovat několik čísel a pak čekal, jestli jedno nebo více čísel vyhrává. Zajímavé je, že už tehdy se tato hazardní hra dala hrát pouze ve speciálních budovách pod dohledem guvernéra oblasti, který také obdržel za dohled patřičnou odměnu.

Číňané kromě Kena ještě dali světu karty. Kolem roku 900 n. l., vynalezli další hazardní hru s kartami, na kterých byli zobrazeny lidské postavy. Tyto karty byly později rozšířeny i v Evropě a postavy na nich se staly prvními předchůdci králů a dam, které na kartách vidíme dnes.

Hazard na hraně zákona ve starověkém Římě

Přestože první kostky již byly objeveny v egyptských hrobkách starších více než 5 000 let, první potvrzené zmínky o tom, že se využívaly k hazardu, pocházejí ze starověkého Řecka a Říma. Podle dochovaných záznamů, tyto civilizace gambling doslova milovaly. V té době se dokonce hrálo tak moc, že byl hazard v celém městě Římě zakázán. Provinilcům přitom hrozila pokuta až ve výši čtyřnásobku sázky.

Podnikaví Římané ovšem velmi brzy přišli na to, jak tento systém obejít. Vymysleli proto první hrací žetony a sázeli se s nimi. Takto jim nemohla tehdejší hlídka uložit pokutu, protože vlastně technicky nehráli o peníze.

Starověcí Řeci a Římané ovšem nehráli pouze kostky. Velmi oblíbené byly také zvířecí zápasy, hod mincí nebo také například Dáma, která se dnes hraje na šachovnici. Hráli doslova všichni od otroků přes měšťanů až po nejvyšší státníky.

Císař Claudius si například nechal upravit jeho vozík tak, aby se z něj snadněji házely kostky. Jeho šílený synovec Caligula pak o pár let později zabavoval majetek rytířům, aby zakryl své dluhy z hazardu. Poměrně známý je také fakt, že se římští vojáci sázeli o oblečení právě ukřižovaného Ježíše Krista. Ve svých dnech největší slávy Římského impéria bylo dokonce nařízeno ze zákona, aby se všechny děti učily hazardu a házení kostek.

Hrálo se vždy a hrát se bude

Čína a Řecko-Římská říše samozřejmě nejsou jediné lokality, kde se kde se dochovaly důkazy o hraní hazardních her. Zmínky o nich najdeme také všech větších náboženství jako Judaismus, Islám nebo Budhismus. Všechny kultury, náboženství nebo státy světa ovšem historici mají jedno s hazardem společné. Všude byl hazard nějakým způsobem zakazován nebo kontrolován.

Ilegalita hazardu se tak táhne dějinami jako hazard sám. Důvody pro jeho restrikce jsou někdy ovšem docela úsměvné. Například anglický král Jindřich VIII. zakázal hazard, a to i přes to, že on sám byl vášnivý sázkař, poté co zjistil, že jeho vojáci více času stráví hraním než tréninkem. To gamblery v jeho zemi nijak nezastavilo, protože poté co byla jeho žena a její bratr souzení za zradu a incest, byl vypsán kurz 10 ku 1 na zproštění viny.

Historie hazardních her - infografika